Pokud chce někdo ve společnosti normálně fungovat, potřebuje, aby o něm úřady věděly vše, co o něm vědět potřebují. Nelze normálně spolupracovat s někým, kdo se pohybuje neznámo kde, dělá neznámo co a vůbec uniká úřednímu šimlovi. Takže je jasné, že úřady potřebují mimo jiné všechny své občany a obyvatele své země někde najít, kdykoliv to potřebují. A k tomuto účelu slouží institut trvalého bydliště. Každý člověk se prostě musí někde přihlásit k trvalému pobytu a až pak mohou úřady něco žádat po něm a on po nich. Až pak takový člověk někam patří a počítá se s ním.
Jenže své trvalé bydliště nikdo nezíská jen tak. Na rozdíl od hlemýždě s jeho ulitou nemá nikdo z nás lidí stálou adresu, která by mu automaticky spadla do klína. Nějakou dobu sice může takový člověk žít automaticky na adrese svých rodičů, ale v dospělém věku, po osamostatnění se, by si měl najít vlastní domov. A tam se k trvalému pobytu přihlásit. Jenže zatímco je to v případě vlastní nemovitosti poměrně formalita, protože tam se může přihlásit její majitel kdykoliv, když tato splňuje kritéria pro trvalý pobyt, ti, kdo třeba bydlí někde v nájmu, to tak jednoduché nemají.
V jejich případě musí s trvalým pobytem na jejich adrese souhlasit ti, jimž dané nemovitosti patří. A ještě těžší to mají lidé, kteří nemají střechu nad hlavou, protože ti si nezaregistrují trvalý pobyt pod mostem, na ulici, v nádražní hale a podobně. A když někdo potřebuje trvalé bydliště, ale nemá si to skutečné kde zařídit? Pak může mít takový Čech nebo občan některé ze zemí Evropské unie i jenom virtuální trvalé bydliště https://www.profisidla.cz/cs/nase-sluzby/trvaly-pobyt/a-22/. Tedy může získat dejme tomu i prestižní adresu, díky které bude vypadat jako lepší člověk a současně bude moci využívat všechny výhody, jež trvalé bydliště obnáší, a to aniž by na oné adrese fakticky bydlel. A to se může leckomu hodit.