Představte si, že jste s partnerem teprve na začátku, jste sotva spolu týden, je to všechno super, sex je bomba, ani jste si nepředstavovali, že to bude tak vášnivé a krásné. To, jak je na vás milý a pozorný a vy máte dojem, že jste si konečně našli toho pravého a jste prostě na růžovém obláčku a v sedmém nebi. Když už jste spolu tři týdny, navrhne vám, že se k němu můžete nastěhovat a vy samozřejmě s tím souhlasíte a máte z toho obrovskou nepopsatelnou radost (kdo by neměl). O půl roku později, ovšem zjistíte, že je tady jedno ale a vy máte pochybnosti.
Na jednou už to není tak, jak to bylo před tím, už s vámi nechce mít sex tak jako před tím a ani už vás tak často neobejme. Vy si říkáte, čím to tak asi bude, ale na nic nemůžete přijít a prostě se v tom jednoduše plácáte. Začínáte nabývat dojmu, že tady je něco špatně. Jasně, že se vašeho partnera zeptáte, co se stalo. Už za vámi jen tak nepřijde a neobejme vás, to dřív dělal docela často anebo už za vámi jen tak sám od sebe nepřijde a nedá vám pusu, což vám taky docela často dělal stejně jako to že si třeba jen tak na vad lehl a vy jste si mohli užívat jeho přítomnosti a pokud něco takového dělá i teď po půl roce, je to čím dál tím míň častější, ale když se ho zeptáte proč, řekne vám že je unavený z práce, ale to byl před tím taky a stejně si užíval každou hodinu a každou minutu co byl s vámi.
Nerozumím tomu a od něj se vysvětlení stejně nedočkám i když už mě kolikrát napadlo, jestli v tom není jiná, proto že jiné vysvětlení pro to tohle nemám už mě to trápí docela dlouho. Nevím, co si mám o tom myslet, ale pořád věřím, že se to nějak upraví, protože bych byla opravdu nerada, abychom se rozešli a šli dál každý svojí cestou. To by mě hodně mrzelo a upřímně si neumím představit život bez něj, i když to teď momentálně prostě neklape.