Bydlení ve více generacích je téma, které se dneska čím dál víc řeší. A já osobně na to mám jasný názor, i když to není úplně jednoduché. Když se nad tím zamyslím, tak jsou samozřejmě pro a proti. Někdo to může považovat za ideální řešení, jiný to zase může vidět jako noční můru. Co na tom vidím pozitivního? Určitě je to obrovská podpora a úleva. Když žijete s rodiči nebo prarodiči, můžete si navzájem pomáhat. Když máte malé dětičky, tak je to naprostá paráda, když se vám třeba občas někdo nabídne, že vám pohlídá, abyste si mohli odpočinout nebo jít na chvíli ven.
To je něco, co prostě oceníte. A taky, když žijete ve více generacích, máte k dispozici víc lidí, kteří mohou něco pomoct s domácností, vařením nebo prostě jen tak být nablízku. To může být skvělý pocit, zvlášť pokud máte náročný den. Ale na druhou stranu, přiznejme si to, nejsme vždycky připravené na to, co to všechno obnáší. Každý z nás má jiné návyky, jiné představy o tom, jak by měl vypadat ideální den. A někdy to může být fakt hodně náročné. Každý chce mít někdy svůj klid a někdy je těžké najít tu danou rovnováhu. Chce to obrovskou dávku trpělivosti.
A taky, co si budeme povídat, když žijete pod jednou střechou s rodinou, to soukromí je často velký oříšek. Další věc, která může být problém, je rozdělení domácí práce. Jak se říká, každý si má uklízet po sobě. Ale kdo má v takovém uspořádání na to čas a chuť, že? Je to trochu o domluvě a nastavování hranic. Ne všechno, co je pro jednoho samozřejmé, je i pro druhého. Navíc každý má jiný pohled na to, jak vypadá uklizeno a jiné zvyky. Je to hodně o těch generacích. Někdy je to složité a někdy jednoduché. Někdo preferuje to a druhý zase ono. Straně záleží na těch lidech, kteří spolu daný domov sdílejí. Také záleží, jak je kdo tolerantní a ochotný a záleží také na tom, jak jste spolu kompatibilní.
